Internet je skvělá věc! A zaplať Buddha, že máme na vesnici alespoň ten příšerný mobilní. Žádný web sice nenačteme, ale messengery kostrbatě fungují. Tak mi mohl kamarád napsat, že se Nepálem potuluje jedna známá česká cestovatelská postava. Postavě jsem obratem z hecu napsal, ať se staví. A než jsme se rozkoukali, stál Ladislav Zibura osobně u nás na zápraží! Zdržel se jen den, aby s námi nakoukl pod víčko naší borovičky a především pod pokličku naší školy. A hned zase pokračoval ve svém pěším ordálu. Pro nás byl ale příjemným zpestřením a děti i učitelé byli z jeho příběhu úplně nadšení.

Poslední a velmi potěšující návštěvou se stal Tomáš, nepalofil a kapitán dobročinné lodi jménem Namasté Nepál. Tato organizace nás sem vyslala a celkově pomáhá Nepálu hlavou i srdcem, tak jí neváhejte podpořit (ZDE). Snad je náš fotokomiks “Nepálské školství v pěti obrazech” dostatečným důkazem, že tahle země a její omladina pomoc potřebují.
S Tomášem jsme se mj. vydali na čtyřdenní túru do sedla Jalja (3418m.n.m.). Čtvrtým do pochodové party se stal náš ředitel Shreeram, veselá to postavička. Ředitelování má v krvi, a tak už od začátku treku dostáváme úsečné pokyny kdy jít, stát, sedět, odpočívat, jíst, pít a spát. Domorodý vůdce je pro nebohé Evropany takřka spásou. Bez jeho rad bychom např. nikdy nemohli vědět, že mokré kameny kloužou. Jindy nás vzbudil o půl šesté ráno, abychom ušli co nejdál před blížícím se deštěm. A tak jsme prochodili celé ráno a dopoledne…pod azurovou oblohou.
Shreeram představuje cenný vhled do hinduistického kastovního systému. Spadá do první kasty a nebojí se tím pochlubit. Dle vlastních slov je progresivní a klidně si i vedle příslušníka nižší kasty sedne v autobuse! Zatím bohužel není osvícen natolik, aby plebs z nižších kast zdravil. Na vlastní kůži jsme poznali, že Nepálci jsou jedním z nejpřátelštějších a nejpohostinějších národů vůbec. Jenže to platí především o kastách nižších. Nepřestává nás udivovat, jak nás ti nejchudší lidé žijící v horských chatrčích nezištně zvou na čaj, ač je čaj možná to nejcennější, co mají. To u mužů z nejvyšších kast jsme vypozorovali, že o nepálské pohostinnosti především vzletně mluví. Shreeram se tak nejprve tvářil, že jsme na treku jeho hosty, aby nám následně na každé štaci hrdě oznamoval, kolik za nás zaplatil. Radši jsme mu tedy svojí část uhradili. Peníze bez mrknutí oka přijal a ještě před námi nepokrytě přepočítával jestli vše sedí.
Zážitek z treku nám nemohl zkazit ani povedený ředitel, ani fakt, že se začátkem června lijáky staly každodenní kratochvílí. Pláštěnky byly po celou dobu výstupu v permanenci. Samotné sedlo Jalja nás okouzlilo už v odpolední mlze. Několik opuštěných chatrčí a spousta bůvolů na této velmi nepravděpodobné louce utvářelo dokonalou atmosféru. Hlavní lákadlo v podobě jednoho z nejkrásnějších výhledů v Nepálu ale zatím zůstávalo skryto za oponou mračen. Prozatím jsme tedy zabrali jednu opuštěnou chatrč, rozdělali uvnitř oheň a vynosili pozůstatky zvířecích návštěv. Začátek divadla prozradily žluté paprsky prosvítající skrze díry ve střeše. Součástí večerního menu byl masiv Daulaghiri a Nilgiri z bezprostřední blízkosti. Po romantické noci na zemi u ohně se na nás počasová štěstěna obrátila i při východu slunce. S ohledem na tropickou průtrž mračen, která nás zastihla později, jsme měli neskutečnou kliku. Cesta zpátky vedla z velké části po rozestavěné silnici. Výstavba by měla do tří let dosáhnout až nahoru na Jalja La. I když tři roky znamenají v nepálštině cokoliv mezi deseti až sto šedesáti roky, představa troubících motorek a autobusů na tomto nádherném odlehlém místě naši (evropsko-turistickou) mysl moc nepotěšila. Ještěže jsme to stihli zažít včas!

Po návratu do vesnice byla s ohledem na Tomášovu vzácnou návštěvu přichystána slavnostní večeře: kuřecí kousky na pánvi a gin! I zde se nepálští muži z elitní kasty ukázali jako formáti, neboť exkluzivitu večeře zajistili tím, že ženám a dětem naložili na záda obilí a vyslali je do mlýna. Ženy s dětmi však nebyly ochuzeny úplně o vše, neboť se vrátily akorát včas, aby po nás umyly nádobí! Muži na takové nesmysly nemají čas. Musí přeci rozmlouvat. Alespoň že Myšák byl k večeři i přes zjevnou méněcennost svého pohlaví blahosklonně připuštěn.

O postavení žen v Nepálu by šel napsat samostatný post. Např. cestou z treku jsme spali u druhé manželky Shreeramova otce (zn. už mě nebavila a mohl jsem si dovolit novou, tak jsem jí zastrčil do hor). Rozepisovat se ale netřeba. Poslouží staré dobré nepálské přísloví: “Vychovávat dívku je jako zalévat sousedovu zahradu.” Ámen!