Nastal čas navštívit naší vesnici Sasodhara. Něco málo přes tři sta kilometrů. Brnkačka, že? Well, not so much! Sice nám tam jede přímý autobus, ale je to věrupěkných 14 hodin. Nesnažte se teď zbytečně počítat průměrnou rychlost, nikam to nevede. Spíš si představte tankodrom umístěný v serpentinách, který loni zasáhlo zemětřesení. Na miniaturní sedačce autobusu neustále nadskakujete, vaše hlava je jako metronom na steroidech, čtení ani spaní nejsou uskutečnitelným úkonem. Naštěstí nám pustili indický film, o jehož hrubý nástin vás nelze ošidit: Hlavní hrdina se zamiluje do ženy. Následně váhá mezi ní a její sestrou. Zmrzlinář mu poradí, ať je vezme na pouť. Na pouti je přepadne gang. Hlavní hrdina všechny členy gangu brutálně povraždí (v patřičně zpomalených záběrech), ale ukáže se, že zmrzlinář je hlavní boss a všechny kolotoče jsou roboti, které se rozhodnou zničit svět. To vše sleduje hrabě Zeppelin ze své řiditelné vzducholodi.
Pokud by vám popsaný zběsilý příval výjevů způsoboval závrať, můžete se pořád kochat scenérií za oknem, kde váš autobus balancuje na hraně pětisetmetrové strže při pokusu předjet vnějškem zatáčky kamion předjíždějící moped. Naštěstí všichni tři troubí, takže se nemůže nic stát.
Naší záchranou je milosrdná rouška noční tmy. Za neustálého poskakování, troubení a nepálské hudby se proklimbáme až do rána, kdy se položiví a čtvrtzdraví vypotácíme přímo u našeho nového domova. A v tu chvíli se rozplynou všechny obavy, jestli ta krkolomná cesta stála za to:

Trochu nadrzo si jdeme rovnou lehnout do naší postele na půdě nad kravičkami a beranem (Vážně! Bydlíme v chlívku, a je to velká romantika! Bohužel nás brzy přestěhují.) Odpoledne si projdeme uvítacím ceremoniálem ve škole. Každý učitel nám na čelo udělá červenou značku. Následně jsme čestnými hosty ceremoniálu předávání vysvědčení. Dětí je hodně, trvá to asi 2 hodiny a je to v Nepálštině. Spánek se o nás pokouší.
U našich hostitelů stihneme dvakrát ochutnat náš budoucí denní chléb – Dal Bhaat (pokrm z rýže, brambor a čočkové polévky). Chutná nám tuze, jen otázka, jak to půjde 3 měsíce dvakrát denně.