Září 2016 – Poté, co jsme projeli všechny země pevninské jihovýchodní Asie,
se jako logický postup nabízela Indonésie. Jenže tu bylo jedno velké jenže. Ač jsou všechny ty Thajska, Kambodže, Vietnamy a spol. skvělé, jsou až moc stejné. Lakonicky to vyjadřuje místí oblíbené heslo “Same, same”. A tak jsme namísto Indonésie zaveleli k razantní změně a vyrazili raději do země vycházejícího slunce.
Dva týdny v Japonsku nám nakonec k našemu příjemnému překvapení přinesly hlubší cestovatelský prožitek, než celé dva měsíce v jihovýchodní Asii. Japonskou vstřícnost a zdvořilost jsme si zamilovali. O její nakažlivosti snad svědčí fakt, že se tu z lidí dokázala přenést i na divoká zvířata. Kde jinde se vám ukloní jelen a posedí s vámi liška? I když při letmém pohledu se Japonsko může jevit málo exotické, takřka podobné Evropě, nakonec se ukázalo být úplně jiným světem. Novou planetou otevřenou zkoumání. Planetou, kde si jídlo i pití kupujete od automatu, na použití záchoda potřebujete manuál, dospělí se tu stydí brát dovolenou, kupují svým domácím mazlíčkům kostýmy pokémonů, v metru zběsile fotí reklamní panel s anime postavičkami, chodí hrát pachinko (vygooglete si to!), karaoke mají za smrtelně vážnou věc, libují si v co možná nejbizarnějších hodinových hotelech a za národní sport považují pětivteřinovou přetlačovanou dvou Mongolů s dobrovolnou obezitou 3.stupně. A to jsme nejspíš objevili jen špičku ledovce. Snad se nám někdy zadaří i ten zbytek…
Originální zápisky z celé cesty jsou zde.
