Srpen 2026 – Další díl ze série “Kvůli škole musíme na cesty v létě” se odehrál v Indonésii. Skandinávie už mi znovu u rodiny neprošla.

Vše začalo zrušením letu do Jakarty a hektickou změnou plánu. Následně nám zrušili i vnitrostátní let a měli jsme tak možnost zažít si opomíjenou Jakartu. Turistické atrakce tu nejsou, takže nic zbytečně nezdržuje od přímé infiltraci do života místních. Bangkok to sice není, ale kouzlo JV Asie na pouličních food marketech se tu zažít dá. Následoval let do Yogyagarty a pozemní přesuny po Jávě. Míša v rámci příprav na cestu narazila na ostrovy Karimunjawa. Byly relativně nedostupné, ale slibovaly úplně jinou dimenzi tropického ráje, než přecpané Gili a Bali. Nejdřív je ale člověk musel dobít, což v našem případě znamenalo značné množství neúspěšných pokusů o koupi jízdenek na trajekt. Pro cizince prakticky nemožné. Nakonec jsme ve zkratce museli na místě za pomoci místního dealera podplatit kapitána, aby nás na loď vzal. Všechno špatné je ale pro něco dobré. Karimunjawa se ukázala jako ráj, který jsme léta hledali, a možná už ani nevěřili, že by mohl existovat. Nádherné ostrovy, které díky lokálnímu turismu mají slušnou úroveň služeb, ale stále zůstávají v kategorii neobjevené. Cizinec je tu spíš výjimka. Pláže jsou četné a dokonalé. Po ostrově se jezdí jen na skútrech. V hlavní vesnici jsou každý večer rybí trhy s možností ugrilování a pikniku na travnatém náměstíčku. Užili jsme si i celodenní šnorchlování po neobydlených ostrovech a nakonec i soukromé noční stanování na maličkém opuštěném ostrově. Pokud na cestách potkáme obzvlášť krásné místo, zůstáváme dvě noci namísto obvyklé jedné. Tady jsme byli čtyři noci a stejně bylo chybou odjíždět. Příští rok se asi vrátíme.

Po návratu na Jávu nás čekalo další nemilé překvapení, když den před naším příjezdem zavřeli národní park Bromo. Měl to být jeden z highlightů cesty. Opět hektické změny plánů a přejezd nočním vlakem na samotný východ ostrova k sopce Ijen. Zde jsme obešli davy, které na sopku v zástupech stoupají na východ slunce. My s dětmi vyrazili líně dopoledne, a měli vršek včetně sestupu do kráteru za návštěvou místních nosičů síry jen pro sebe. Kvůli zavřenému Bromu jsme tu byli o několik dní dříve. Zároveň se následně zavřela možnost dát ostrovy Komodo kvůli silným zemětřesením na Floresu. Poslední necelý týden jsme tak strávili na Bali, které jsme původně chtěli vynechat. K našemu překvapení stačilo vynechat jih ostrova. Na východě a severu ostrova je stále příjemně ospalo. Našli jsme opuštěné rýžové terasy, stejně krásné jako ty na jihu, jen bez davů a influencerek na placených houpačkách. Potěšilo i šnorchlování se želvami a u vraku lodi.

Přes všechny logistické obtíže a přírodní katastrofy to byla poctivá cestovačka s třešničkou v podobě neskutečné Karimunjawy. Tam se musíme co nevidět vrátit, než se z ní nevyhnutelně stane další populární instaspot.  

Fotogalerie coming soon